Jdi na obsah Jdi na menu
 


Členové Česko-ruské společnosti u památníku hrdnů v Komenského sadech ve Zlíně

6. 5. 2013

       PŘIPOMÍNKA 68.VÝROČÍ OSVOBOZENÍ MĚSTA ZLÍNA

U PAMÁTNÍKU HRDINŮ

cam_1034.jpg

                         U PAMÁTNÍKU HRDINŮ U SOCHY PARTYZÁNA-dílo akademického sochaře Vincence Makovského z roku 1947 se tradičně ve Zlíně Komenského sadech scházíme abychom uctili památku obětí fašismu a padlých osvoboditelů. Stalo se tak i letos dne 1.května,kdy si připomíname ,že tomu je 2.května 68 let co bylo město osvobozeno.Proslov přednesl zastupitel města Zlína Radomír Rafaja . Věnec položili také zástupci naší společnosti .

cam_1037.jpg

Přítel Bureš,Mrlík,Kuběnová před pietním aktem

 

pic_0299.jpg

Přítelkyně Eva Kuběnová s přáteli Vychodilovými jsou tradičními učastníky našich akcí

 

Jak to bylo před 68 léty s osvobozením města Zlína

 

                           Přicházíme k památníku a hrobům hrdinů zde ve Zlíně v Komenského sadech proto,abychom připomenuli 68.výročí osvobození našeho města z rukou Německých fašistických okupantů. Právě dne 2. května 1945 skončila pro Zlín doba největší národní poroby a útisku v našich novodobých dějinách .Zde vytesaná jména padlých,umučených a odvlečených spoluobčanů jsou toto dokladem. Jsou tu ale také jména našich padlých osvoboditelů,našich ruských bratří,příslušníků Rudé armády,partyzánů,kteří zde padli v tvrdých bojích za naši svobodu .

                          Dlouhá doba odvála možná již z myslí našich mladších generací povědomí o tom,co se vlastně ,tehdy stalo. Proto je nutné tuto dobu krátce připomenout ….

                        Zlín nebyl na hlavním bojovém směru, ale v těsné blízkosti bojových operací dvou sovětských frontů, mezi nimiž aktivně působily jednotky 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky. Stal se však důležitým průchozím místem, kterým vedly ústupové cesty německých fašistických vojsk , jimž hrozilo uzavření ve výduti fronty na východní Moravě.

Od 1. května ustupují Zlínem jednotky fašistické armády a spolu s nimi i příslušníci maďarských vojsk, kteří byli umístěni přímo ve městě (Maďaři byli umístěni ve škole na Letné. – Vsuvka F.V.). Při svém ústupu se zvláště němečtí vojáci a prchající fašisté dopouštěli krádeží šatstva, potravin, dopravních prostředků, ale i zboží z firemní prodejny (Dne 29.5.1945 uvedená firma –F.Novák- hlásila ztráty vzniklé dne 2.5.1945 rabováním ve výši 80 000 korun a zabavení nákladního automobilu vezoucího zboží pro 1. čs. partyzánskou brigádu J. Žižky. V dopisu ONV z Týna nad Vltavou, ze dne 4.7.1945 firmě Novák se, m.j., uvádí: „Hledané auto patrně zanechali prchající příslušníci gestapa někde u Netolic nebo Vodňan, vmísili se mezi uprchlíky, aby ušli pozornosti ...“. –vsuvka F.V.).

Téhož dne vstupovala na území zlínského okresu Rudá armáda, jednotky rumunských vojsk a příslušníci 1. čs. armádního sboru z několika směrů. Část vojska přešla Vlárským a Lyským průsmykem, další postupovala z jižního Vsacka a oblasti Uherskohradišťska. Právě v jižní části okresu postupovala Rudá armáda v úseku asi 50 kilometrů širokém ve třech směrech, na Napajedelsko, Zlínsko a Vizovicko. Nejrychlejší postup byl zaznamenán na úseku vyúsťujícím v okresním městě Zlíně. Důležitým faktem bylo zlomení fašistického odporu u Prakšic a Pašovic, což mělo vliv na další postup sovětských jednotek. Na postupovém směru byly posledními obcemi v boji o přístup do Zlína: Březnice, Kudlov, Jaroslavice. Územní části Březnice se staly přímou součástí obrany města Zlína fašistickými jednotkami a boje zde nabyly větší intenzity(při bojích zde padlo 8 rudoarmějců a 2 příslušníci rumunských jednotek –vsuvka F.V. ).

 

 

Dne 2. května došlo k rozhodujícímu postupu a sovětská vojska překonala vzdálenost více než 20 kilometrů v těžkém, kopcovitém terénu za chladného a deštivého počasí. Týž den se těšilo znovuzískané svobodě 43 obcí v okrese. Ke Zlínu se nejdříve přiblížili sovětští vojáci 2. ukrajinského frontu, 40. armády, 2. armádním sborem a jeho 240. divizí, jíž velel generálmajor T.F. Umanskij a průzkumným oddílům nižších vojenských jednotek veleli plukovníci A. Grozněv a Bakajev.

 

německé jednotky počítaly s čelným útokem sovětských vojsk z jižního směru. Zaujaly proto první obranné pozice u všech rozhodujících příjezdových cest ústících do města. Byly na křižovatce silnic před hlavní branou baťovských závodů (silnice od Březnice a Malenovic), na ulici Hradská (silnice od Kudlova) a v přilehlém okolí, a nedaleko Příluk (silnice od Jaroslavic). Postavení dělostřelecké baterie při vyústění silnice z Jaroslavic krylo současně silnici od Želechovic. Baterie německých děl byla dále umístěna na sportovním hřišti v Prštném (dnes zabráno – Interspar - Pozn. C.) a po jejím ústupu byl 2. května odpoledne zničen zdejší most. Baterii minometů a kulometná hnízda umístily fašistické jednotky 1. května na mladcovském kopci. První obranné pásmo vytvořily fašistické jednotky v prostoru podél silnice vyúsťující z Kudlova, Na požáře a na Růmech, kde byl z hlediska obrany výhodný terén. Mnohé domy zde byly obsazeny vojáky s kulomety a cestu uzavíral, jako u hlavní brány baťovských závodů, tank Tygr a 3 motorizované jednotky (šlo zřejmě o tři vozidla, nikoliv o tři jednotky, jak vyplývá z textu. – vsuvka F.V.). Ulice Hradská byla ještě navíc uzavřena velkým dřevěným zátarasem. Další část obrany byla opřena o budovy Studijního ústavu, odkud bylo možné kontrolovat nástup sovětských jednotek z protilehlého lesního prostoru.

V poledne dne 2. května došlo ve Zlíně k uzavření všech obchodů, aby ustupujícím fašistickým jednotkám bylo zabráněno v drancování a byl vypnut elektrický proud. Obyvatelstvo bylo o zahájení bojů o město a tím začátku přechodu fronty informováno městským rozhlasem a houkáním sirén v době od 14:55 do 15:00 hodin. V této době pronikli na okraj města v jeho východní části sovětští průzkumníci a dopadly první dělostřelecké granáty. Svědectví poskytl jeden z rozvědčíků ve své vzpomínce, kde napsal: „Při dalším postupu naše vojsko přišlo k městu Zlínu-Gottwaldovu..... Blížili jsme se ke Gottwaldovu jako průzkumníci a tak jsme se brzy dostali do nepřátelských pozic. Ve městě nás Němci zpozorovali a zahájili palbu. Začali však ustupovat v domnění, že do města už vešly hlavní sily naší armády. Stříleli jsme totiž ze samopalů na různých koncích města.“.

 

Významnou pomoc poskytla sovětským vojákům skupina lidí z řad partyzánů, jejich pomocníků a obyvatel. Za jejich účasti zaujímali první bojové pozice převážně na Podvesné, u nemocnice a na Zálešné, kam se dostali sestupem z jaroslavických vrchů. První sovětští vojáci, kteří pronikli na pokraj města tvořili jen několik málo hloučků a teprve později za nimi přicházeli spojaři a další skupiny. Přímých bojů o město se zúčastnili partyzáni z oddílu J. Žižky – Ovčáček, postupující s Rudou armádou přes Lhotu u Malenovic.

Směr bojových akcí byl určován vzniklou situací a dále podmíněn samotným půdorysem města. Boje se odehrávaly převážně ve směru jih – sever, kudy směřovaly ústupové cesty a kde je údolí jen několik set metrů široké. Pro přechod řeky Dřevnice zůstaly brzy jen dva mosty, cigánovský a čepkovský, protože most v Prštném byl silně poškozen a most u nemocnice byl kontrolován sovětskými jednotkami.

 

Ve směru východ – západ se boje odehrávaly především na dvou souběžných ulicích, Kvítkové a T. Bati, vyúsťující do Dlouhé ulice. Z jižní části postupovali sovětští vojáci po překonání odporu na Hradské ulici a Růmech, přes křižovatku a Nadkostelí, kde došlo k větší přestřelce mezi nimi a osádkou Tygru, který dosud zaujímal postavení na křižovatce u hlavní brány baťovských závodů. Ke středu města se sovětští vojáci probíjeli z Náměstí práce, z prostorů mezi internáty a Školní ulicí. Z mnohých míst byli fašističtí vojáci vytlačeni za soustředěné palby z letadel.

Do samotného středu města, na Masarykovo náměstí (nám. Míru, pozn. C.), pronikl první sovětský voják dne 2. května kolem 17 hodiny. Tanky Tygr použily fašistické jednotky na Dlouhé ulici, jež se stala jednou z hlavních ústupových cest. Poté, co byly přinuceny přejít na pravý břeh řeky Dřevnice, snažily se vytvořit jednotlivá místa odporu ve Vývozu a v přilehlých částech.

 

Sovětské jednotky vybudovaly palebná postavení v místech, odkud bylo možné ničit fašistické síly přímou i nepřímou střelbou z děl a minometů. Nacházela se na Růmech, na Dílech, před budovou Tržnice, na Letné, ale také v továrním areálu v prostoru plynárny. Jejich budování bylo postupné, tak jak přijížděla bojová technika v noci z 2. na 3. května. Některá postavení, zvl. minometů a těžkých kulometů, měla jen dočasný charakter a nacházela se v různých částech města. Palebné postavení dělostřelectva proti případnému útoku fašistických jednotek od Vizovic bylo vybudováno na Ševcovské ulici.

Po svém přesunu do nových obranných pozic měly fašistické jednotky zájem na udržení ústupových cest pro sebe i vojska směřující od Vizovic a Slušovic směrem na Fryšták a Holešov. Vybudovaly obranu nad nemocnicí, kde opřely kulometná hnízda o les a dělostřelecká baterie zaujala své postavení  nedaleko Burešova. Tím se vytvořila druhá obranná linie v oblasti Příluk, Boněcka, nové střelnice, Vršavy, která dále pokračovala na Mladcovou.

 

Z uvedených míst zvláště v noci z 2. na 3. května se fašistické jednotky, posílené ještě o příslušníky místního Volksturmu a Wekschutzu, pokusily o několik protiútoků, ale změny ve svůj prospěch nedosáhly. Neúspěšná byla také obrana německého praporu nedaleko Příluk, který se nakonec vzdal.Německé jednotky byly postupně zatlačeny za Mladcovou, Kocandu a Vršavu, kde měly k dispozici dva tanky Tygr a ze silnice ke Kostelci organizovaly dělostřeleckou palbu na Zlín. Dne 3. května vyrazila sovětská jednotka směrem k Vizovicím. Bylo to po vzrušující zprávě, že odtud postupuje kolona asi 20 německých tanků na Zlín (Zpráva vyvolala ve městě paniku a obyvatelé snímali vlajky. – vsuvka F.V.).

Pozice, které zaujaly německé jednotky na uvedené linii musely postupně pod tlakem sovětských vojsk opustit a ustoupit za Kostelec, Štípu, Kašavu a další místa. Zlín se ocitl mimo bezprostřední oblast fronty a mohl učinit první kroky k novému životu po šesti letech trvání fašistické nadvlády.

Zlín se dočkal svého osvobození vojsky 2. armádního sboru Rudé armády a jeho 240. divize jíž velel T.F. Umanskij, jednotkami plukovníků Grozněva a Bakajeva.

 

Zlínský okres se dočkal svobody ve dnech 1. – 6. května 1945 díky vojskům 2. ukrajinského frontu, jeho 40. armády, jejím 2. a 6. armádním sborem, za bojové spoluúčasti jednotek rumunské armády. Severní část okresu osvobodily 1., 3. a 4. brigáda 1. čs. armádního sboru, začleněného do 18. armády 4. ukrajinského frontu. Svým dílem přispěla i 1. čs. partyzánská brigáda J. Žižky, která se svými oddíly zúčastnila i osvobození Zlína, Vizovic a dalších obcí.

Naše svoboda byla draze vykoupena,připomeňme jen slova našeho prezidenta,armádního generála Ludvíka Svobody,který ve své knize Z Buzuluku až do Prahy napsal : Vzpomeňme ,jak lehce jsme o svou svobodu přišli a jak těžce a za jakých obětí jsme ji  jsme nabývali!

Věčná sláva padlým hrdinům a obětem druhé světové války !

Věčná sláva našim osvoboditelům ! Vojákům Rudé armády,příslušníkům Československého armádního sboru,partyzánům a dalším odbojovým pracovníkům domácího i zahraničního odboje proti fašismu !

Za použití historických pramenů zpracoval Josef Nesvadba

.